Crosland, Charles Anthony Raven (1918] 977) Britský socialista. Jako vůdčí poválečný revizionistický teoretik britského SOCIALISMU byl Crosland v letech 1950-1955 a 1959-1970 poslancem za Labour Party a v letech ]964-70 a 1974-77 ministrem labouristické vlády. Napsal knit)Y Ekonomické problémy Británie (Britain's Economic Problem, 1953), Budoucnost socialismu (The Future of Socialism, 1956), Konzervativní nepřítel (The Conservative Enemy, 1961) a Socialismus dnes (Socialism Now, 1974).
Jako politický teoretik si vydobyl věhlas knihou Budoucnost socialismu.
Crosland se snažil, jak sám říkal, být druhým Edwardem BERNSTEINEM, který svým Evolučním socialismem (1898) odmítl marxistické teorie o zhroucení kapitalismu a nevyhnutelnosti socialismu (viz MARXISMUS).
Crosland podobně jako Bernstein odmítl marxistickou analýzu kapitalismu a socialismus definoval na základě hodnot a principÚ, které mají být přijaty demokratickou cestou (viz také SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE).
Crosland prohlašoval, že kapitalismus poloviny padesátých let dvacátého století má již za sebou tak výrazný vývoj, že už to není kapitalismus, jak mu rozuměl Marx. K této proměně, která je zčásti i výsledkem demokratického tlaku, došlo různými prostředky: růst odborů změnil poměr sil v oblasti výroby a vychýlil jazýček vah směrem k vyjednávání; vlastnictví se stalo méně dÚležité než manažerství; rozhodování v prÚmyslu se dostalo do rukou manažerÚ, kteří nutně nesdílejí hodnoty tradičních kapitalistÚ; v Británii nastal obecný blahobyt; nastala plná zaměstnanost; došlo k vymýcení nejhorší chudoby; hlavní odvětví prumyslu se dostala pod veřejnou kontrolu; vláda získala do rukou řadu nástrojÚ řízení ekonomiky pro udržení vysoké zaměstnanosti, nízké míry inflace a trvalého hospodářského rÚstu. Kombinací všech těchto faktorÚ, tvrdil Crosland, došlo k proměně kapitalismu a poměru jeho vnitřních sil. Klasický marxismus v tomto změněném světě nemÚže být dobrým vodítkem a budoucnost socialismu je proto třeba znovu promyslet. Socialismus Crosland definoval na základě principÚ a ideálÚ ROVNOSTI. Hlavním cílem socialismu mělo být dosažení větší sociální rovnosti, jež by šla dále než rovnost příležitostí, kterou prosazovali liberálové a konzervativci, protože by se týkala nejen otevřeného obsazování vrcholných pozic, ale i více rovnostářského rozdělování odměn, postavení a privilegií a zrušení existujícího třídního rozvrstvení. Ve prospěch větší rovnosti předkládal argumenty založené na čtyřech základech:

(I) ekonomické efektivitě - v existující struktuře odměňování nejsou vysoké postavení a odměny jasně spojeny s ekonomickou funkcí;
(2) návrhu stavět společnost více na principech vzájemnosti - existující nerovnost vytváří zášť, jež ve svém dÚsledku pÚsobí proti ekonomickému pokroku;
(3) nespravedlnosti v odměňování podle nadání a schopností, kterou jednotlivci mohou ovlivnit jen omezeně, neboť do značné míry jsou tyto vlastnosti dány přirozeností a výchovou;
(4) výzvě k blíže nedefinovanému pojetí sociální spravedlnosti, kterou v Socialismu dnes spojuje s RAWLSOVOU Teorií spravedlnosti.

Takováto definice socialismu uvažuje o dosažení rovnostářských cílů v termínech spíše empirických než dogmatických. Britská Labour Party byla tradičně zapálená pro mohutné znárodňování, jak prosazovala IV. klausule jejích stanov. Crosland však ve státním vlastnictví neviděl nic víc než prostředek k dosažení větší rovnosti, prostředek, který vzhledem k proměnám kapitalismu, o kterých jsme se již zmínili, je stále méně relevantní. Byl toho názoru, že k dosažení větší rovnosti jsou dÚležitější dva jiné prostředky než přímé rozdělování bohatství státem prostřednictvím zdanění. Prvním měl být rozvoj všeobecně přístupného vzdělání, jež by vedlo k většímu mísení tříd a odstranilo by elitní vůdcovství toho typu, který podporovala gymnasia a soukromé školy; druhým pak ekonomický rust, který by přinesl fiskální dividendy, jež by při použití na sociální výdaje zlepšily relativní postavení nejchudších při současném udržení absolutní životní úrovně zámožných. To by bylo důležité pro zachování loyality zámožných vůči rovnostářské společnosti. Kde přesně by se tlak k rovnosti měl zastavit, Crosland odmítl specifIkovat. Byl přesvědčený pluralista a domníval se, že větší rovnosti lze dosáhnout bez ohrožení hodnot morálně pluralitní společnosti. RP

odkazy
Crosland, c.A.R.: Britain's Economic Pmblem. Londýn: Care, 1953.
t _: The Future (ifSocialism. Londýn: Cape, 1956.
_: The Conservative Enemy. Londýn: Care, 1962 _: Socialism Now, (Ind other essays'. Londýn: Care, 1974 literatura Lipsey, D., Leonard, D.: The Socialist Agenda: Cmslanďs' Legacy. Londýn: Care. 1981.